Nestavěj své lásce vězení, milovat znamená křídla si dát. Pok

Omlouvám se, že mi to tak trvalo, ale pokouším se užívat prázdnin ;) Zároveň i vám přeji, abyste si je pěkně užili.

„Ehm, Paule?“ začal Jesse, ,,Ona je duch?“ „Jo.“ odpověděl jsem na jeho otázku s klidem. „Paule?“ pro změnu mě tentokrát oslovila Suze, „On mě taky vidí?“ „Jo.“ „To je ten Jesse, o kterým jsi mi říkal?“ „Jo.“ Tahle odpověď mě už začíná nudit. „Ty víš, jak se jmenuju?“ Sláva, nemusím odpovídat! „Jo, Paul mi o tobě vykládal. Prý si taky ... jak jen to říkal... “ „... mediátor?“ Doplnil ji Jesse. „Jo, to!“ „Jo, jsem taky mediátor.“

„Ehm, tak já se za tebou, Paule, vrátím později.“ otočila se na mě Suze a odhmotnila se. Jesse zůstal ještě chvíli v takovým tom šoku. „Ehm, Jesse? Jsi v pohodě?“ „Ona je tak krásná.“ vyletělo z něj, zatímco já jsem protáčel oči vsloup. Jak se všichni dají oblafnout krásou ženy? Já vím, taky jsem se stal její obětí...

Ale to už je pryč. Doufám.

Ale u Jesseho ne, jak se zdá, protože byl ještě pořád mimo. „Jesse? Jsi duchem přítomen?“ Zamával jsem mu rukou před obličejem. „Jo, promiň.“ Hurá, začal reagovat! „O čem jsme se to vlastně předtím bavili?“ „Ehm,“ zamyslel jsem se, ,,mám dojem, že jsme se bavili o otci Dominikovi.“ „Jo no. Jak je to možný, že ty přijdeš k nám na školu a hned poznáš, že říďa je mediátor? Já tam chodím už nějakej ten pátek a nepoznal jsem to.“ „Asi tě Bryce před ním nijak zvlášť nevytočil... anebo máš extra pevný nervy.“ „No, asi jo. Ale myslím si, že až jednou přeteče můj pohár trpělivosti, tak už napořád v něm něco bude a jen tak se neiklidním.“

No, tak jsme se spolu o otci D. chvíli bavili, ale najednou Jesse změnil téma. „Paule, a odkud znáš to holku, co tu před chvílí byla?“ Já věděl, že se na ní zeptá. ,,Se Suze? Ona straší v mým pokoji, takže jsem nebyl schopnej si jí nevšimnout.“ Já vím, vyčerpávající odpověď. „Aha. A s čím potřebuje pomoct?“ Jak jsem už zmínil, duchové tu přebývají jen proto, že musí něco dodělat nebo tak něco. „To mi nechce říct. Jediný, co mi o sobě řekla, bylo jméno a příjmení. Zbytek jsem si o ní musel zjistit sám. Tedy, abych byl přesný, s pomocí Pr-Davida.“

„Aha. A jakže se to jmenuje?“ „Suze, Susannah Simonová. Umřela před 150 lety přímo v tomhle pokoji.“ „A jak že to umřela?“ Pokrčil jsem rameny, „To nevím. Z těch informací o ní, o kterým jsem už mluvil, jsem vyčetl jen to, co se její smrti týče, že zmizela tady. Nic víc.“

„To byl anděl.“ ukončil vyptávání ohledně Suze Jesse. „Ne, anděl to nebyl, ale nebyl jsi moc daleko.“ Jesse na mě tázavě pohlédl. „Anděl ne, ale duch ano.“

Ještě chvíli jsme se spolu o Suze bavili. Díkybohu už jí nebyl tak okouzlenej, ale bavili jsme se spolu o ní dál. Kolem osmý se Jesse rozhodl, že už je na čase odejít. Pomale jsme scházeli po schodech, protože nejsou přímo nejbezpečnější. „Tak zítra ve škole, OK?“ „No jasně!“ souhlasil se mnou Jesse. A tak jsme se rozloučili. Podobně jsem se v Brooklynu loučíval s Jackem...

Jakmile jsem došel zpět do pokoje, už tam na mě čekala Suze. „Fakt to byl ten Jesse? Ten, jaks mi o něm vyprávěl?“ „Jo,“ vzdychl jsem unuděně, ,,to byl on.“ Bóže, toto jako budu muset poslouchat i z té druhé strany? Jednou ze strany Jesseho, hned na to ze strany Suze... Toto musím přijet já a teprv se potkaj? To musím přijet přes celý státy, aby se potkali? No tak to je gól!

„Aby ti bylo jasný, tak ty se mu taky líbíš.“ Doufal jsem, že tahle věta ukončí tenhle, pro mne nijak zvlášť příjemný rozhovor. Ale to jsem se šeredně mýlil. „Fakt? A co ještě o mně říkal?“ Že já blbec něco říkal! „Ehm, musíme se o tom bavit?“ „Tak ne, když nechceš...“

Už mě začíná celkem štvát. Celkem dost. kolikrát, když něco řekne, ji mám sto chutí uškrtit. Ale je tu jedna chybička: už je mrtvá. A mrtví maj o něco málo víc síly, než měli za svého života.

A protože jsem neměl přímo dvakrát dobrou náladu a nechtěl jsem se s ní o ničem bavit, jak si pravděpodobně uvědomila po dlouhodobém mlčení, zmizela. Jedna půlka mého já jásala radostí, ale ta druhá se málem roztrhala žalem. Asi jsem se zamiloval. Ne, nezamiloval, to je blbost. Ale jestli... tak proč Suze? A když už, tak proč není alespoň živá? To jenom já se můžu zabouchnout do ducha! No, jenom já a Jesse...

Ne, už nad tím nebudu ani přemýšlet. Prostě.... prostě mě teďka napadla úplná blbost a už se o tom dále nebudu vyjadřovat. Alespoň se o to pokusím.

Jinak se toho dne už nic dalšího nestalo. Jako stalo, ale nic nenormálního pro normálního člověka. Ne pro mě. A cože je pro mě normální? No, noční honičky s dušemi mrtvých, které ještě nenašly nebo nesplnily to, proč tu stále zůstávají, potom popřípadě příchod domů s policejním doprovodem, když mi na něco přijdou nebo mě nachytají a tak. A to nejsem žádnej výtržník. Alespoň myslím, že ne.

Asi ještě další měsíc a půl se nic nedělo. Jesse po mě vyžadoval všechno co vím o Suze, u které jsem na tom nebyl o nic líp. Bryce mě s Jessem pořád prudil a jeho bejvalka, Heather, o mně jevila větší zájem. No, na téhle škole o mě nejeví skoro žádná zájem. Teda až na Heather a Kelly. A abych pravdu řekl, moc mi to nevadí. Myslím, že mi nevadí, že po mě holky tady moc neletí.

A čím víc po mě jela Heather a chtěla, abych ji někam pozval, tím víc Bryce žárlil. Kdyby mohl, nejraději by mě rozškubal na malinký kousíčky a spálil. Ani nevím, proč to ještě neudělal. Asi by neměl koho prudit, protože Jesse se mi zdá jako kliďas a o otci Domovi... To je škoda slov. Ten po něm určitě neskočí a nepřemáchá mu tu jeho nevymáchanou – ehm – ústa.

„Ehm, Paule?“ přerušil mě v přemýšlení nějaký hlas. „Hm?“ otočil jsem se na Heather. „Nechtěl bys se mnou dneska někam vyrazit? Co třeba do kina?“ Najednou se za ní objevil Bryce, který mi jasnými pochyby hlavou naznačoval, ať řeknu ne. „Proč ne? V kolik tě mám vyzvednout?“ Zatímco Heather jásala štěstím a odpovídala mi na otázku a popisovala, kde bydlí, Bryce, který stál za ní, mi posunky naznačoval, že se té naplánované schůzky nedožiju.

Ale mně je to fuk. Dělám jen svou práci, ne? Teda přímo ochraňovat. A můžu snad já za to, že musím ochraňovat takovouhle kost, která nejspíš po mně jede? Nemůžu.

„Nekcej! Ty máš fakt rande s Heather?“ užasl Jesse, když jsem se mu šel „pochlubit“. „Vždyť ona si s nikým nevyšla od tý doby, co Bryce umřel. Podle mě ho milovala ještě tehdy, když mu dávala kopačky. Ani nevím, proč mu je vlastně dala...“ „Jó, tak to by i mě zajímalo...“ ozval se za námi Bryce, „ani mi ten důvod neřekla.“ povzdechl. Abych pravdu řekl, bylo mi ho i líto. Jen tak z fleku aby se se mnou rozešla holka, se kterou jsem už nějakej ten pátek, jak jsem slyšel o těch dvou hrdličkách, asi bych to nerozdejchal. Ale určitě bych se nezastřelil. To ne.

Kdyby byl živej, řekl bych mu něco ve smyslu: „Hej, kámo, to bude v klídku... Víš, kolik takovejch a ještě lepších holek potkáš? Pojď, zvu tě do mekáče.“ Ale co teď? Kdybych mu to řekl, tak by mu to moc nepomohlo, protože za prvé sice nějakou takovou dobrou holku možná někdy najde (to by mě tedy zajímalo kde) a za druhé, kdybych ho pozval do mekáče, na co by mu to bylo? Jen aby se díval na lidi a nadával sám sobě, že se blbec zastřelil.

I když ...

No, jak jsem tak uvažoval, tak mezitím Bryce zmizel. Odhmotnil se. Ani neřekl „Tak já jdu. Když tak se vám, kluci, ozvu.“ Ne, že bych to čekal. Dá se říct, že ani jsem to nechtěl slyšet. Kdyby to ale místo Brycea řekla nějaká roštěnka, tak to by byla jiná. Klidně si mě za to ukamenujte, ale jsem přece jenom kluk, ne? A dokonce adolescent. To by mě, alespoň trochu, mohlo omluvit, ne? Tak ne, no. Ale za pokus to stálo.

No, prostě do konce vyučování mi Jesse prostě nevěřil, že jdu s Heather do kina. Na rande. Prý se o to už nějakej ten pátek snažil, ale ona mu pořád dávala košem. A najednou si přijedu já a všechny roštěnky, co za něco stojej, jsou ze mě paf. To si jen myslí. I když...

Kdyby jich bylo hodně, určitě nějakou Jessemu dohodím. I když, jak tak na něj koukám, tak se už dost drsně do někoho zamiloval. A ta šťastná není nikdo jiný než... Suze.

„Takže to asi znamená, že odpoledne asi s náma na pláž nepůjdeš, co?“ zeptal se mě Adam. „Asi ne.“ „Co na ní vidíte?“ najednou se zeptala Cee Cee, „Vždyť je úplně stejná jako Prescottová! A tu, jak jsem si všimla, přímo nezbožňujete, ne?“ Hm, tak mně Kelly nevadí.

„Že by tady někdo žárlil?“ řekl jízlivě Jesse. Cee Cee zrudla jak rajče a už z ní nevypadlo ani slovo.

„Jaks to, Jesse, myslel? Kdo by tady měl žárlit?“ Adam to očividně nepochopil. Vlastně to nechápal delší dobu. To už i já jsem si všiml toho, čeho on ještě ne. A ani nevím, jak dlouho to trvá. Myslím jako to, že je do něj zabouchlá.

Ale to je fuk. Prostě jsem se tam s Jessem začali chlámat jak blázni. ,,Tak vysvětlí mi někdo, o co se tady jedná, sakra?” Tak to rozesmálo i Cee Cee.

,,Tak zatím. Uvidíme se zítra ve škole.” ,,Jo, tak čau.” odpověděli mi ti tři sborově a každý jsme šli svou vlastní cestou.

,,Ahoj Heather.” ,,Jé, ahoj Paule. Počkáš ještě chvilku?” ,,Jo, v klidu.” Abych pravdu řekl, na tuhle větu jsem si už zvykl. Přecejen v Brooklynu nejsou pomale dveře, u kterých bych takhle nečekal. Myslím ty dveře, ve kterých bydlí holky, samozřejmě.

Takže ta chvilku se protáhla na deset minut. Abych pravdu řekl, tohle je můj rekord. ,,Promiň Paule, žes musel tak dlouho čekat.“ řekla na omluvu, když zavírala za sebou dveře. ,,To nic. Mimochodem, vypadáš skvěle.“ Člověk by ani neřekl, jak rády tuhle větu holky slyší. ,,Díky. Ty taky vypadáš skvěle.“ A tak jsme vyrazili.

,,Na co by ses chtěla jít kouknout?” ,,Ehm... Co třeba ta Skrytá identita?” ,,Jo, to mě taky napadlo.” odpověděl jsem a věnoval jí úsměv. ,,To je dobré, máme stejný vkus.” a úsměv mi oplatila. ,,To je dobré, máme stejný vkus.” napodobil její hlas Bryce, který stál za ní. Abych pravdu řekl, celkem napodobit ji umí. Ale tolik úsilí, abych se tomu nezačal smát, jsem nevynaložil už dlouho.

Po filmu, který jsme si oba užili, jsem Heather vzal do mekáče. Samozřejmě Bryce s námi. Začínám uvažovat, jak to s ní mohl vydržet. Jak dlouho že spolu chodili...? Ale to je jedno. ,,Co si dáte, mládeži?” zeptala se nás sevírka. Oba jsme si dali hamburger s hranolkama a kolou. Bryce si pořád z Heather dělal srandu. Několikrát se mu i povedla. Škoda, že jsem ho nepoznal za živa. Mohli jsme bejt kámoši. Holt, když se někdo zastřelí...

Ale najednou Bryce zmizel. Jen tak z fleku jsem se nenápadně rozhlídl, abych zjistil, že na nás, respektive na Heather nic nechystá. A protože jsem ho neviděl, přestal jsem se o něj zajímat a věnoval se zase Heather a jídlu. Všechno šlo v pohodě do té doby než....

,,Heather, pozor!” vykřikl jsem a strhl ji k zemi pod stůl, abych zabránil tomu, že jí na hlavu spadl sloupek, který podpíral strop. Těsně před tím pádem jsem totiž zpozoroval Bryce, který se k tomu chystal.

,,Slečno, jste v pořádku? A co vy, mladíku?” ptal se nás vedoucí mekáče. ,,Já jsem v  pořádku a co ty Heather?” otočil jsem se na dívku, kteerou jsem před malou chvíli zachránil. Jsem říkal: moje práce. Heather byla ještě v šoku, ale naštěstí se jí nic nestalo. ,,Omlouvám se vám, ale tomu někdo musel pomoci, jinak nevím, jak by se to mohlo stát.” začal se omlouvat vedoucí a vymlouval se na vše možné. Ale abych pravdu řekl, bylo mi to fuk. Místo toho jsem začal přemýšlet, proč to Bryce udělal.

První, co mě napadlo, bylo to, že to udělal ze žárlivosti. Ale to by mohl přece udělat už tehdy, když jsem pro Hether přišel, anebo před kinem. Přemýšlel jsem nad tím i jak jsme vyšli z mekáče. ,,Paule, tys mě zachránil!” vatrhla mě z přemýšlení Heather. ,,Kdybys mě nepovalil na zem, byl bych mrtvá.” Většinou vím, co říct, ale teď jsem nemohl vymyslet co jí říct. Napadlo mě, že jí řeknu, že by nebyla mrtvá, ale zdálo se mi to blbý.

,,Ale kdybych tam nebyl, tak by tě zachránil někdo jiný nebo by sis toho všimla sama.” ,,O tom pochybuju. Jsi můj zachránce.” V tu se vedle nás objevil Bryce: ,,Později si to s tebou vyřídím, Slatere!” a zas zmizel.

Celou cestu k Heather domů jenom básnila o tom, jaký jsem její princ, zachránce a já nevím, co ještě. Dovedl jsem ji k ní, políbil na rozloučenou a odcházel domů.

,,Jsem doma!” zakřičel jsem. ,,Ach, Paullie, jsi v pořádku?“ vyletěla z obýváku mamka. ,,Ehm, ano?“ ,,Před chvílí volala maminka nějaké Heather nebo tak nějak a že ti prý hrozně děkuje a všechno mi vysvětlila. Jsi v pořádku? Není ti nic?“ ,,Neboj, mami, nic mi není. Jsem úplně v pořádku.“ ,,To jsem ráda. Ale kdyby tě něco začalo bolet, tak se nestyď a přijď mi o říct. Možná máš něco s rukou...“ ,,Mami, nic mi není!” ,,Helen, jen ho nech. Určitě je v pořádku...“ zastal se mě Andy, kterému jsem za to věnoval vděčný pohled. ,,Tak já jdu k sobě do pokoje.“ ,,Nezapomeň, že v šest je večeře!“ volal za mnou Andy.

Když jsem otevřel dveře do mého pokoje, zděsil jsem se. Celý pokoj byl vzhůru nohama a uprostřed toho všeho někdo byl...